1. příběh
Zavolala čtyřicetiletá žena, která si stěžovala, že manžel má asi nějaké trápení. V noci špatně spí, utrhuje se na ni, je roztržitý, zapomíná, co den předtím slíbil. Co má dělat?
Pracovník LD: Co byste nyní potřebovala, abyste měla pocit, že jste něco alespoň trochu vyřešila?
Volající: Potřebovala bych vědět, co to s tím mužským je.
Pracovník: Co všechno jste zkusila udělat proto, abyste se to dověděla?
Volající: Zeptala jsem se ho a on mě odbyl, že to nic není, že je unavený. Tak jsem se ptala dál, jestli to není v zaměstnání. A on jen mávl rukou.
Pracovník: Co si o tom myslíte?
Volající: Myslím si, že to se zaměstnáním souvisí. Oni mu totiž v zaměstnání nabídli funkci šéfa několika oddělení. On je takovej pečlivej. Asi je to pro něj velká zátěž. On už v minulosti takhle bláznil když musel odevzdat něco v termínu nebo když se mu nahrnula práce.
Pracovník: Zdá se mi, že to vlastně dobře znáte, že to není poprvé, co manžel reaguje takhle zodpovědně. Přesto by mě zajímalo, co byl ten bezprostřední impuls, že jste zavolala na linku důvěry?
Volající: Víte, já jsem ještě před tím než ten můj přestal v noci spát, se rozhodla, že přestavím pokoj a koupím novou sedačku. A on s tím nesouhlasil. Bál se utratit takový množství peněz. Ale já jsem ty peníze přesto vybrala z konta a koupila jsem to. Tak jestli taky není naštvanej na mě.
Pracovník:Jak byste se to od něj mohla dovědět?
Volající: Asi bych to s ním měla otevřít, jestli se na mě nezlobí….já bych chtěla s ním zase normálně žít.
2.příběh
Devítiletá Katka je sama doma. Bojí se.
Pracovník LD: Kde jsi, Katko, teď?
Klientka: V ložnici u rodičů. Tam je totiž video.
Pracovník: Sedíš nebo ležíš?
Volající: Jsem v mámině posteli, telefon je hned vedle.
Pracovník: Máš tam dost světla?
Volající: Mám rozsvícenou lampičku.
Pracovník: Takže máš takové bezpečné místo. Co se děje teď?
Volající: Vedle v pokoji je tma a tam byly ty zvuky.
Pracovník: Bojíš se ještě?
Volající: Bojím se, že tam někdo je.
Pracovník: Říkala jsi, že by to mohla být kočka. Jakpak se jmenuje?
Volající: Žofka.
Pracovník: Kočky někdy dovedou udělat rámus. Já mám doma taky kočku.
Volající: No jo, ale ona by měla bejt v předsíni. To se budou naši zlobit, že jsem nezavřela do pokoje.
Pracovník: Co bys teď, Katko, potřebovala, aby ses už nemusela tak bát?
Volající: Chtěla bych mít Žofku u sebe, to se pak už nebudu bát.
Pracovník: Tak to by chtělo Žofku přivolat.
Volající: Ale já se bojím jít do pokoje.
Pracovník: Víš co, tak to zkusíme spolu. Mohla bys jenom dojít ke dveřím ložnice a zase zpátky?
Volající:(za chvíli) Tak už jsem tady.
Pracovník: Bezva, tak tohle jsi zvládla. A teď to bude jednodušší. Zkus znovu dojít ke dveřím a rozsviť přitom ještě nějaké světlo.
Volající:(za chvíli) Rozsvítila jsem vedle v pokoji.
Pracovník: No teda, tak to jsi dokázala velkej kus. Takže teď je v pokoji světlo. A kde je Žofka?
Volající: Ta je teď asi pod stolem na židli, vona se tam ráda schovává.
Pracovník: Přijde, když ji zavoláš?
Volající: Někdy jo.
Pracovník: Tak to zkus teď.
Volající: (za chvíli) Tak už tu Žofku držím, vona byla blízko dveří.
Pracovník: Tak fajn. Už nejsi sama. Máš Žofku. Dovedu si představit, jak pěkně hřeje.
Volající: Vona krásně hřeje.
Pracovník: A co bys potřebovala teď?
Volající: Já teď budu mít tady Žofku, tak už je to dobrý.
Pracovník: Kdybys potřebovala, Katko, zase zavolej, jsem tu celou noc.
3.příběh
Volající: Haló, prosím vás, můj syn se zamkl v pokoji a odmítá vyjít ven
Pracovník LD: Co se stalo?
Volající: Hrozně se se mnou pohádal, protože nechci, aby jel teď v létě s kamarádem do Itálie stopem. Mně připadá, že je na takovej vejlet ještě moc mladej, tak jsem mu zamkla pas. A syn práskl dveřma a nechce ze svýho pokoje vyjít, i když jsem to zkoušela po dobrým i po zlým.
Pracovník: A jak je syn starý?
Volající: Je mu šestnáct.
Pracovník: Znala jste plán jeho cesty?
Volající: Chtěl projít nejdřív dolomity a pak jet k někomu na vinobraní, aby si vydělal.
Pracovník: Co byste potřebovala nyní vyřešit?
Volající: Chtěla bych, aby vyšel z pokoje, protože se bojím, že by si mohl něco udělat.
Pracovník: Napadá vás, co by to mohlo být?
Volající: To nevím, to je asi blbost.
Pracovník: Jak se teď cítíte, když si povídáme?
Volající: Říkám si, že je asi zklamanej.
Pracovník: To asi je. Možná že se na vás taky zlobí….Co si myslíte, že by teď nejvíc potřeboval?
Volající: Asi aby se mohl dosyta vyvztekat.
Pracovník: Hm, to asi jo.Takže ho možná teď necháte na pokoji, dokud nevyjde sám….
4. příběh
Pracovník LD: Linka důvěry, dobrý den.
Volající: (smích) Haló, jste tam?
Pracovník: Ano, jsem.Volající: Tak já jako že teda normálně.... (smích)
Pracovník: Poslouchám vás.
Volající: Tak já (smích), já mám holku a vona chce, abych si koupil jako to, no jako gumu, ne...No jako že jinak nebude...to...
Pracovník: Aha, a v čem je problém?
Volající: No, když já vždycky červenám a teď taky zčervenám, když si to budu kupovat.
Pracovník: Už jste si to někdy kupoval?
Volající: No jo, ale byla tam taková mladá prodavačka a ta se mi smála.
Pracovník: Zdálo se vám, že se smála tomu, jak si to kupujete?
Volající: Vona se možná smála už předtím, ale mně to v tu chvíli tak připadalo....
Zdroj: Knoppová a kol., TELEFONICKÁ KRIZOVÁ INTERVENCE
Zavolala čtyřicetiletá žena, která si stěžovala, že manžel má asi nějaké trápení. V noci špatně spí, utrhuje se na ni, je roztržitý, zapomíná, co den předtím slíbil. Co má dělat?
Pracovník LD: Co byste nyní potřebovala, abyste měla pocit, že jste něco alespoň trochu vyřešila?
Volající: Potřebovala bych vědět, co to s tím mužským je.
Pracovník: Co všechno jste zkusila udělat proto, abyste se to dověděla?
Volající: Zeptala jsem se ho a on mě odbyl, že to nic není, že je unavený. Tak jsem se ptala dál, jestli to není v zaměstnání. A on jen mávl rukou.
Pracovník: Co si o tom myslíte?
Volající: Myslím si, že to se zaměstnáním souvisí. Oni mu totiž v zaměstnání nabídli funkci šéfa několika oddělení. On je takovej pečlivej. Asi je to pro něj velká zátěž. On už v minulosti takhle bláznil když musel odevzdat něco v termínu nebo když se mu nahrnula práce.
Pracovník: Zdá se mi, že to vlastně dobře znáte, že to není poprvé, co manžel reaguje takhle zodpovědně. Přesto by mě zajímalo, co byl ten bezprostřední impuls, že jste zavolala na linku důvěry?
Volající: Víte, já jsem ještě před tím než ten můj přestal v noci spát, se rozhodla, že přestavím pokoj a koupím novou sedačku. A on s tím nesouhlasil. Bál se utratit takový množství peněz. Ale já jsem ty peníze přesto vybrala z konta a koupila jsem to. Tak jestli taky není naštvanej na mě.
Pracovník:Jak byste se to od něj mohla dovědět?
Volající: Asi bych to s ním měla otevřít, jestli se na mě nezlobí….já bych chtěla s ním zase normálně žít.
2.příběh
Devítiletá Katka je sama doma. Bojí se.
Pracovník LD: Kde jsi, Katko, teď?
Klientka: V ložnici u rodičů. Tam je totiž video.
Pracovník: Sedíš nebo ležíš?
Volající: Jsem v mámině posteli, telefon je hned vedle.
Pracovník: Máš tam dost světla?
Volající: Mám rozsvícenou lampičku.
Pracovník: Takže máš takové bezpečné místo. Co se děje teď?
Volající: Vedle v pokoji je tma a tam byly ty zvuky.
Pracovník: Bojíš se ještě?
Volající: Bojím se, že tam někdo je.
Pracovník: Říkala jsi, že by to mohla být kočka. Jakpak se jmenuje?
Volající: Žofka.
Pracovník: Kočky někdy dovedou udělat rámus. Já mám doma taky kočku.
Volající: No jo, ale ona by měla bejt v předsíni. To se budou naši zlobit, že jsem nezavřela do pokoje.
Pracovník: Co bys teď, Katko, potřebovala, aby ses už nemusela tak bát?
Volající: Chtěla bych mít Žofku u sebe, to se pak už nebudu bát.
Pracovník: Tak to by chtělo Žofku přivolat.
Volající: Ale já se bojím jít do pokoje.
Pracovník: Víš co, tak to zkusíme spolu. Mohla bys jenom dojít ke dveřím ložnice a zase zpátky?
Volající:(za chvíli) Tak už jsem tady.
Pracovník: Bezva, tak tohle jsi zvládla. A teď to bude jednodušší. Zkus znovu dojít ke dveřím a rozsviť přitom ještě nějaké světlo.
Volající:(za chvíli) Rozsvítila jsem vedle v pokoji.
Pracovník: No teda, tak to jsi dokázala velkej kus. Takže teď je v pokoji světlo. A kde je Žofka?
Volající: Ta je teď asi pod stolem na židli, vona se tam ráda schovává.
Pracovník: Přijde, když ji zavoláš?
Volající: Někdy jo.
Pracovník: Tak to zkus teď.
Volající: (za chvíli) Tak už tu Žofku držím, vona byla blízko dveří.
Pracovník: Tak fajn. Už nejsi sama. Máš Žofku. Dovedu si představit, jak pěkně hřeje.
Volající: Vona krásně hřeje.
Pracovník: A co bys potřebovala teď?
Volající: Já teď budu mít tady Žofku, tak už je to dobrý.
Pracovník: Kdybys potřebovala, Katko, zase zavolej, jsem tu celou noc.
3.příběh
Volající: Haló, prosím vás, můj syn se zamkl v pokoji a odmítá vyjít ven
Pracovník LD: Co se stalo?
Volající: Hrozně se se mnou pohádal, protože nechci, aby jel teď v létě s kamarádem do Itálie stopem. Mně připadá, že je na takovej vejlet ještě moc mladej, tak jsem mu zamkla pas. A syn práskl dveřma a nechce ze svýho pokoje vyjít, i když jsem to zkoušela po dobrým i po zlým.
Pracovník: A jak je syn starý?
Volající: Je mu šestnáct.
Pracovník: Znala jste plán jeho cesty?
Volající: Chtěl projít nejdřív dolomity a pak jet k někomu na vinobraní, aby si vydělal.
Pracovník: Co byste potřebovala nyní vyřešit?
Volající: Chtěla bych, aby vyšel z pokoje, protože se bojím, že by si mohl něco udělat.
Pracovník: Napadá vás, co by to mohlo být?
Volající: To nevím, to je asi blbost.
Pracovník: Jak se teď cítíte, když si povídáme?
Volající: Říkám si, že je asi zklamanej.
Pracovník: To asi je. Možná že se na vás taky zlobí….Co si myslíte, že by teď nejvíc potřeboval?
Volající: Asi aby se mohl dosyta vyvztekat.
Pracovník: Hm, to asi jo.Takže ho možná teď necháte na pokoji, dokud nevyjde sám….
4. příběh
Pracovník LD: Linka důvěry, dobrý den.
Volající: (smích) Haló, jste tam?
Pracovník: Ano, jsem.Volající: Tak já jako že teda normálně.... (smích)
Pracovník: Poslouchám vás.
Volající: Tak já (smích), já mám holku a vona chce, abych si koupil jako to, no jako gumu, ne...No jako že jinak nebude...to...
Pracovník: Aha, a v čem je problém?
Volající: No, když já vždycky červenám a teď taky zčervenám, když si to budu kupovat.
Pracovník: Už jste si to někdy kupoval?
Volající: No jo, ale byla tam taková mladá prodavačka a ta se mi smála.
Pracovník: Zdálo se vám, že se smála tomu, jak si to kupujete?
Volající: Vona se možná smála už předtím, ale mně to v tu chvíli tak připadalo....
Zdroj: Knoppová a kol., TELEFONICKÁ KRIZOVÁ INTERVENCE
